všeobecná tvorba

Ta naše povaha česká

23. března 2012 v 16:46 | Rien et Vide ( ̄ー ̄)
Žánr: úvaha
Poznámka:
Původně jsem to sem nechtěla dávat v souvislosti s tématem týdne ''Moje vlast'', ale pak mi přišlo líto, že jsem na tohle téma ještě nic nesesmolila (a o víkendu bych to nestihla, protože jsem pryč).

Úvaha proto, že nám byla zadána na hodině slohu, jako pololetní písemná práce. Bohužel jsem si s touhle úvahou nepotřásla rukou, možná to také bylo ''úžasným'' výběrem témat, takže to podle toho vypadá. Strávila jsem nad tím 14 dní, nechuť převažovala nad ochotou něco napsat, takže tohle je konečné stádium, už se k tomu nehodlám extra vracet. Pokud máte nějaké nápady, námitky, cokoliv, kritika je vítána. :)

P. S. - délka úvahy byla omezena na jednu stránku A4 a i tak jsem musela psát blešky. :D

Vzhůru do Evropy!

12. května 2011 v 16:01 | Kana~chan (Rien et Vide)
Žánr: fejeton (novinářský, krátký a hlavně vtipný článek na konci s pointou)
Poznámka:
Tohle jsme psali ve škole jako prověrku. Snad se Vám to bude líbit, já jsem si ve fejetonu našla docela zalíbení - konečně styl, který je mi blízký. :)

Páni Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák.

11. ledna 2011 v 18:57 | Alice Kana~chan (Rien et Vide)
Omlouvám se, že je to tak krátké, možná to časem doplním, ale nevím, nevím, schválně jsem skončila tam, kde jsem skončila. Možná je to tak lepší. :)

Kdo viděl Harryho Pottera a něco si z něj pamatuje, budou mu (snad) docházet souvislosti.

expecto patronum
I.
Tma, ticho, pak náhlé praskání,
po lese strání něco uhání.
Stojí zpříma, povýšeně se dívá -
zdatný jelen, lidská bytost v něm dřímá.
Dvanácterák, hnědé oči,
ladným krokem dál vykročí.
Za ním vlkodlak, člověk v něj přeměněný,
o úplňku s ním nastávají změny.
Dlouhý čumák, ostrý dráp,
pro něj teď není člověk kamarád.
Náměsíčník ve svižném kroku,
jde po krku zdánlivému soku.
Tu nebohou duši od jisté smrti zachrání
dalšího vlkodlaka zvolání.
Červíček, sledujíc momentální dění,
dá se také do činění.
Mrštné nožky, malé tělo,
nakonec dostalo se kam chtělo.
Mysliv si, že nespatřen byl,
Tichošlápak ho přeci jen ucíti.
Se psím pohledem podezíravě se otočil,
černou srst mu vítr chlácholi.