Because I ♥ you? It's just lines from the drama. - Články

Because I ♥ you? It's just lines from the drama.

Sun, 20 May 2012 14:31:48 +0200

Už je tomu dáávno, dáávno, co jsem zmastila poslední takový nějaký design. Je na čase udělat čenž. Blog.cz mi to samozřejmě zase nechtěl ulehčit, přepisování obrázků asi není jeho silná parketa. Nevím, jestli je chyba u nich, nebo u mě mezi PC a židlí. Ale spíše u nich, na někoho to svést prostě musím. >:3

Jak žijete? Venku je zase hezky, (to proto sedím doma a jen se na tu hrůzu koukám). Příští týden nám začínají maturity... Teda mě ne, ale narážím na to, že budeme mít zkrácený rozvrh. Třeba v ÚT jdu do školy jen na 4 hodiny. Paráááda. Ve středu a čtvrtek do kina, sobota a neděle v Ústí a Teplicích. To je jeden z důvodů, proč mám ráda léto. Ne kvůli horku, ale začínají narůstat akce jako houbičky po dešti. (houbičkyyy, if you know what I mean :D)

OK, pokud někdo tápe, že tyhle dva (ehm, myslím záhlaví) viděl, nemýlil se, manga TV-kun no kimochi nebo také Terebi-kun no kimochi. Většinou nesnáším mangy, kde si v první kapitole oblíbím nějaký pairing a za dvě další zjistím, že už tam nebude. Me molesta. :'3

Náhled:

Party hard! Habera & TEAM, Final Tour!

Sat, 19 May 2012 13:47:58 +0200

Co si budeme povídat. Všechno mě bolí, nejvíc záda, jelikož jsem celé 3 a půl hodiny stála kus před pódiem, nohy, jelikož jsme skákali a ruce, jelikož jsme je měli stále ve vzduchu buď s foťákem nebo jsme tleskali. Ale stálo to za to, světelná show to byla úžasná, ale Palo a TEAM byli lepší. Znovu jsem si uvědomila, proč uznávám kapacity, jako je on - naprosto skromný a vtipný člověk, který si dokonale všímá svého obecenstva. :3

*kluk drží ceduli, že to Slovensko v hokeji projede 5:1*

,,Ja niebudem nasratý, keď vyhráte, pretože moja manželka je Češka a syn je aj Čiech. Ale nebudem ani nasratý, keď vyhráme my. Ja som bol vždy veľký diplomat.''

TEAM začal hrát až kolem třičtvrtě na 9, jelikož překapela Horska chata zdržovala. :D Nebyla špatná, ale asi bych vyměnila zpěváka, jeho hlas mi do jejich tvrdé hudby opravdu neseděl. Celá ta velká show byla zahájena písničkou Mám na teba chuť a už to jelo. Skákalo se, tleskalo, mávalo rukama... Jen mi bylo líto, že už se na konclech nemůžou používat zapalovače. :(

,,Čo je to tam za farebnú tetu? Alebo je to ujo? Ah, už som podľa hlasu spoznal, že je to chlap. Čo to tam máte? To predávate alebo dávate zadarmo?'' ... ,, Rozdajte to tu, ukážte, že ste správny Slovák. Omlouvám sa, či som Vám pokazil kšeft.''

Nejlepší byla skákací písnička. Všichni museli povinně skákat a tleskat rukama ve vzduchu a kdo neskákal, musel zpívat. Nemám jí natočenou, logicky, skákala jsem jako na pérkách a padala mi bunda, co jsem měla kolem pasu. 8D Následovaly písničky jako Je to vo hviezdach, Severanka, Boli sme raz milovaní, Lietam v tom tiež, Miesto kde spávajú vtáci nebo Nemám čo stratiť a spousta dalších. Reklamu na ticho jsme si museli ještě vytleskat, stejně si myslím, že by neodešli jen tak, ale naše reakce byla jasná, chtěli jsme přídavek. A ten jsme dostali.

Byla jsem trošku hlušší, ač jsem na to zvyklá, nemohla jsem mluvit, jak jsem zpívala a žaludek mě tahal, jaký jsem měla hlad. Ale byla to pecka. Bomba. Naprosto suprový koncert a já jsem ráda, že jsem mohla pana Haberu a TEAM vidět ještě před tím, než přestanou pořádat turné. :3

~ fotogalerie na Rajce.net ~

Come at me, bro!!

Wed, 16 May 2012 15:51:33 +0200

Dny vysloveně na pytel zase vystrkují růžky. Asi to bude tím počasím, že většině lidí docela dobře šplouchá na maják.

O zpožděných vlacích už nemá cenu mluvit. Včera byl kvůli výlukám jeden zpožděný o dvacet minut a to zrovna ve chvíli, kdy mi bylo dost na umření, (opravdu za to může to počasí). Atmosféra ve třídě pomalu houstne, už se dá i krájet, a začíná jít do extrémů, brutus, opravdu nic hezkého, nepřálala bych to nikomu. Prostě atmosféra jak na základce, kde Němčinářka si na mě snad zasedla, jinak by dvě chyby a špatný slovosled v jedné opravdu těžké větě nepovažovala za nesplněný úkol ve cvičné maturitě, ve které nám vysloveně tvrdila, že přesně takovéto chyby nevadí a nestěžují porozumnění.

Útěchou mi může být to, že se PewDie vrátil z USA, zbývá mi pár dílů Nightwalkera, mám rozepsané 3 povídky a to hlavní, v PÁ je koncert Pavla Habery! Příští týden mě čeká 2x kino, lázeňská v Teplicích a Geetacon. :3

Daft Punk - Interstella 5555

Sun, 13 May 2012 10:45:17 +0200

Nevím, kam Interstellu 5555 zařadit. Jestli raději do hudby, nebo do výběru toho nejlepšího... Asi jí nechám v hudbě, byť Daft Punk vlastně nejsou japonská skupina. Když jsem je před X lety viděla hrát v televizi, přesněji jejich Digital Love, už tenkrát jsem věděla, že na nich něco je. A jestli Leiji (autor postav) tvrdí, že jsou muzikanti kouzelníci, tak kdo je v tom případě on? Gandalf Bílý?

Kanon Wakeshima - The Doll House!

Fri, 11 May 2012 13:09:34 +0200

Jedna z TOP od Kanon (přesněji kanon x kanon).Navíc je řazena k anime Shiki. Please take me out here! ♥

Kagami no oku
Igan da aijou wa
Muishiki ni jiga wo tokashite
Fujiyuu na watashi wo kazaritateru
Shinshoku suru doutoku
Anata no egao wa watashi no namida
Eikyuu ni nukedasenai kono meikyuu wa
Unmei ?
Please take me out here !
Ikigurushii sekai ni kagi kakete
You confine me in the dollhouse !
Please take me out here !
Garasu no hitomi wa kanashiku te mo namida Wo nagase na
Yuugure wo shiraseru kane ga naru
Kotoba no maku
Anten no kanjou wa
Houwasuru itami to hike te
Fujiyuu na watashi wo irodotte iku
Mahisuru haitoku
Anata no yubi wa watashi no gibusu
Jouge sayuu mo nai kono suteji wa
Zettai zetsume ?
Please take me out here !
Ikigurushii seka ni shibaritsuke te
Please take me out here !
Hotsure ta kuchibiru wa himei wo agete mo Koe ni nara naku te kobore te afureru
Buriki no ai
Please take me out here !
Ikigurushii sekai ni kagi kakete
You confine me in the dollhouse !
Please take me out here !
Garasu no hitomi wa kanashiku te mo namida Wo nagase na
Nomihosu ha yuugi no kantarera

[Diary] Chika cosplay.

Wed, 09 May 2012 17:39:32 +0200

Hola hej~

konečně jsem se dokopala k tomu, abych otočila video, které jsem natočila před nějakým časem, a umístila ho na YTB. Jedná se o cosplay Akatsukiho ze Zombie-Loan, chybí mi na něj ještě pásek, řetěz a čočky. Našetřím, všechno bude. Teď bych ale potřebovala kritiku. Nevidím své chyby a ráda si nechám poradit od okolí, pokud bude rozumné a nesprdne mě. :D

Kdo anime neviděl, nevadí, hodí se mi cokoliv, ať už přímo pod video nebo do komentářů. Omlouvám se, chtěla jsem toho přidat víc, jenže jsem zjistila, že píšeme test, zkouší a navíc mám mít prezentaci o japonském ubytování, takže mám co dělat. Alespoň že prezentačky už mám měsíc hotové. :'3

P. S. - strašně mě štve, že mi nejde nalakovat ten přední pramen, co mám na nose; hodinu to schlo a stejně to nedrželo, nemáte někdo nějaký typ, jak to udržet na místě a paruku nepoškodit, přeci jen, vyšla mě na pětikilo ;__; Děkuju!

Instalatéři jsou na draka

Sat, 05 May 2012 19:30:13 +0200

Fandom: Shiki

Žánr: AU, PWP, parodie

Omezení: NC 17

Pairing: Tohru x Natsuno

Poznámka: Zdálo se mi, zdálo, PWP, opět nic dokonalého. A Marmelade no Sora, bude, bude, bude zítra nebo pozítří.

Obsah: Tohru se probudí v jedné staré známé hře, kde je mu za úkol klasicky zadáno zachránit princeznu. Jenže princezna není princezna, ale princ a k tomu ještě Natsuno... Navíc se říká, že sny jsou odrazem našich skrytých přání.

Budík nepříjemně vyváděl do nového rána, Tohru sice nechtěl, ale musel se otočit, aby ho mohl najít a zatnout mu tipec. S námahou natáhnul ruku směrem, ve kterém měl budík být, ale nic nenašel. Prudce otevřel oči a i přes veškerou bolest většiny svalů vyskočil z postele, jako by ho na jehly brali. Co se to ksakru děje? Rozhlédl se po pokoji, nic nebylo na svém místě. Vlastně bylo všechno úplně jinak, tohle nebyl jeho pokoj. Pořádně se podíval na noční stolek na druhé straně postele, kde stála fotografie. Přisunul se blíž, promnul si oči a pořádně si ji prohlédnul.

,,Mario a Luigi?!" Celý obličej se mu rozzářil. Nikdy si nemyslel, že by se snad mohl dostat do nejznámější hry na světě. Vlastně to až doteď bylo nemožné. Zasnil se, jak bude běhat po schodech, skákat želvám po krunýřích, houbám po kloboucích až se dostane k drakovi a princezně. Pak se ale zarazil. V šoku vběhl do prvních dveří, které mu padly do oka. Naštěstí to byla přesně ta místnost, kterou potřeboval - koupelna. Přímo naproti němu viselo velké kulaté zrcadlo. Pořádně se prohlédnul, neměl ani knír, ani mu nebylo kolem čtyřiceti, ani nebyl Ital. Spadl mu kámen ze srdce, vypadal pořád stejně. Pořádně se nadechl, aby se uklidnil a poté se rozhlédnul po koupelně. Do oka mu padly modré montérky. Musel se nahlas zasmát, byl by se do nich vešel dvakrát a ještě by mu byly krátké. Smích ho ale přešel tehdy, když vedle nich uviděl ještě jedny. Měly stejný střih i barvu, ale už od pohledu bylo vidět, že jsou o pár čísel menší a také delší. Navléknul je na sebe, zapnul si je a znovu se podíval do zrcadla. Padly mu jako ulité. Spokojeně prošel pokojem k dalším dveřím. Zabral za kliku, opatrně je pootevřel a ještě opatrněji za ně nakouknul. Vedly na chodbu, která propojovala celý byt. Všiml si na stěně pověšeného kalendáře. Když se do něj pořádně podíval, našel v něm červeně zakroužkované jedno datum a pod ním bylo napsáno ,,záchrana prince".

,,Prince? To se musel někdo upsat." Přemýšlel nahlas. Pohledem sjel dolů ze stránek kalendáře na desky položené na malé skříňce k odkládání novin a časopisů. Byly to červené tlusté desky s velkým štítkem ,,PRINC". Něco mu na tom nehrálo. Pomalu mu začalo docházet, že v hradě na něj nebude čekat půvabná dívka, ale zbabělé princátko, které se odtamtud neumí dostat samo. Když je otevřel, nestačil se divit. K listům byla červenou sponkou přidělaná fotka. Ne ledajaká, ale Natsunova. Hrklo v něm, znovu si fotografii pořádně prohlédnul, aby se přesvědčil, že je to opravdu on. Vše tomu nasvědčovalo, fialové vlasy, stejně tak fialové oči, jeho obvyklý výraz v tváři… Nemýlil se, byl to jeho nejlepší přítel. Napadlo ho, kolikátého asi tak může být? Přešel do nejbližších dveří, za kterými byl prostorný a celkem moderně zařízený obývák. Velkým oken sem dopadala spousta světla přes bílé květované záclony, slabý vánek se tlačil ventilačním otvorem dovnitř a rozezváněl zvonkohru pověšenou kousek vedle. Porozhlédl se kolem sebe. Takhle velikou plochou televizi by nečekal, ani tu úžasně zařízenou knihovnu. Kousek po kousku prohlížel nábytek kolem, načež konečně narazil na digitální hodiny, pod kterými bylo anglicky zobrazeno aktuální datum.

,,Moment!" Došlo mu to. Vždyť je to dnes! Urychleně se vrátil pro spis, který plánoval pročíst po cestě, nazul si první boty, které mu padly a které dokonce i poznával a naprosto bezmyšlenkovitě vyběhl ven z bytu. Rychle se však zase zastavil. Přímo před ním se rozprostíralo první kolo prvního světa. Cesta byla dlážděná hnědými dlaždicemi, sem tam se jimi nahoru procpala nějaká ta tráva nebo dokonce menší keř. Nebe bylo blankytně modré, občas se po něm prohnaly malé bílé mráčky. Chtěl se vrátit, jenže vchod byl z druhé strany na kouli. Navíc to nebyl žádný dům, jak si původně myslel, nýbrž hrad. Byl vystavěný z hnědých až tmavě hnědých cihel a vchod nebyl čtvercový, jak se mohlo zevnitř zdát, ale do oblouku. Tohru polehounku přicházel z toho šoku k sobě. Byla to taková extáze emocí, že netušil, jestli má brečet nebo se radovat. Záblesk před očima mu však připomněl, že není čas na lelkování, jeho momentálním úkolem je zachránit Natsuna ze spárů té příšery! Postavil se čelem k tomu, co ho čekalo. Pohled do dálky mu naháněl husí kůži a adrenalin mu zároveň parádně rozpumpoval krev v žilách. Zakázal si o tom přemýšlet. Kdyby se teď začal ptát a starat se, nikam by nedošel. Rozběhnul se proto přímo za nosem. Překvapilo ho, jak rychle dokázal běžet. Ze začátku to byl problém, málem ho pokousala první houba, na kterou narazil. S dalšími koly to bylo snazší a snazší. Překvapilo ho, jak tu byl vítr příjemný, byť si myslel, že když se ve hře mraky nehýbaly, vítr se tu ani nehnul. Nebyla to pravda. První kolo zvládnul bez potíží, přišel na to, že má bezedné kapsy a na účtu ještě několik životů. Ani se nenadál a stál před tunelem do podzemí. Nemohl zapřít, že se bál. Hudba ho tu sice nedoprovázela, ale pokaždé, když si na ni vzpomněl, naběhla mu husí kůže.

,,Pro Natsuna! Pro Natsuna!'' Povzbuzoval se. Se stejnými slovy vlezl do černého tunelu. Chvíli byla tma a pak náhle padal. Stačil se otočit tak, aby si neublížil a dopadl na nohy. Moc ho však nepotěšilo to, co viděl před sebou. Dvě malé houby pochodovaly přímo k němu. Byly blíž a blíž, až neměl Tohru kam couvat, jeho záda se dotkla studené cihlové stěny, která ve tmě nabírala prapodivnou modrozelenou barvu. Zavřel oči, nechtěl vidět, jak si na něm pochutnají.

,,Ne!'' V záchvatu kopnul kolem sebe. Víčka měl stále pevně zavřená, jenže se nic nedělo. Pomaloučku otevřel jedno oko, aby zkontroloval situaci. Netušil, jak se mu to povedlo, ale obě zákeřné houby ležely rozplácnuté na zemi.

,,Jo!'' Zaradoval se a pokračoval po zídkách, kde mu teoreticky žádné nebezpečí nehrozilo. Pak ale přišla na řadu část, kde se musel protáhnout pod kostkami. Nějakou dobu stál před problémem a přemýšlel, co by měl udělat. Vzpomněl si, jak pokaždé vedl Maria. Vybouchal z kostek blikající hvězdu a pak použil stejný slide, jako používají hráči baseballu, aby se dostal na druhou stranu. Vyšlo to, dřepnul si na zídku a díval se, jak si to houby mašírují pod ním. Když už byly pryč, dal se do hledání kouzelné zelené houby, která by mu navýšila počet životů. Nezabralo to ani pět minut a měl ji. Proběhnul se po nejvýše postavené cestě, až došel k rozcestníku, nebo spíše přesněji řečeno ke zkratkám.

Hodně se snažil chodit tunely, aby si zkrátil cestu nebo sbíral mince do zásoby. Občas si do něj některá z kytek kousla. Bolelo to i přes hrubou látku montérek, ve kterých mu přibývaly díry od ostrých kousanců. Rány pod látkou se sice hned zahojily, z počátku, než si zvyknul, ale pekelně bolely. Došlo mu, že to Mario nemá vůbec lehké. Nejvíc se ale bál pádu do nějaké díry. Zatím se mu nestalo, že by musel sáhnout po své zásobě životů, jen párkrát zoufale hledal nějakou tu houbičku.

S příchodem do čtvrtého světa si vzpomněl na další schované bonusy. Záměrně se nechal zranit, aby byl menší a vešel se mezi kostky. Vybouchal z nich hranaté dlaždice a z té úplně poslední pak vyskočila fazole, která postupně rostla, až se na povrchu její růst zastavil. To bylo přesně to, co potřeboval. Jenže dostat se nahoru nebyl žádný med. Musel našlapovat co nejopatrněji, listy se pod ním lámaly, byť byl poloviční než obvykle. Konečně nad sebou uviděl světlo, protáhnul se otvorem, až uviděl muchomůrky vysoké jako mrakodrapy. Párkrát naslepo vyskočil, zašmátral nad sebou, až jí konečně našel, chytře schovanou neviditelnou kostku. Vší silou do ní udeřil a za chvíli z ní vylezla houba. Bylo krásné být zase velký, ale muchomůrky byly stejně o něco vyšší. Vyskákal jim po kloboucích úplně nahoru, na kamennou zeď, po které přešel ke třem tunelům. Byly označeny šestkou, sedmičkou a osmičkou. Napasoval se do otvoru, nad kterým viselo číslo 8, a čekal, až se objeví na druhé straně. První dvě kola prošel bez větších obtíží, zato v 8-3… Byť se snažil sebevíc, nedokázal se do cíle dostat co nejrychleji. Jednou ho trefila rána z děla, podruhé meče od draka. Bolest už vůbec necítil, sem tam ho napadlo, že za to můžou ty houby. Musel tedy zpomalit, aby někam došel.

Konečně. Konečně stanul na prahu jednoho z nejhorších kol. Poslední kolo osmého světa. Dokonalé bludiště, ale ne pro něj. Hrát tuhle skákačku tolikrát, že se v cestě za Natsunem nemohl splést. Rozhodl být se ale opatrný, aby se nemusel pořád vracet a aby mu na boj s drakem zbyly nějaké životy navíc. Vyčítal by si, kdyby ho teď nějaký drak porazil. Předposlední část byla kanál. Děkoval bohu, že uměl dýchat pod vodou, jen ty medúzy ho štvaly víc, než ohnivé tyče. Vylezl z vody, na moment byla zase tma jako v pytli a on byl náhle suchý. Sešel schody a připravil se, že kolem sebe bude plivat jedovatou slinu. Nikde však nebyla ani noha. Pokrčil rameny, popošel kousek dál, ale stále nikde nikdo. Přeskočil příkop, až uslyšel nějaké hlasy.

,,Říkám ti, že to není pravda.''

,,Je to pravda.''

,,Není a přestaň se hádat.'' Poznával jeden z hlasů. Patřil Natsunovi. Zněl klidně, vyrovnaně, nepůsobil dojmem, že by se Natsuno bál. Nějakou dobu seděl na studené zemi a poslouchal, jak se ti dva dohadují. Netušil, komu patřil druhý hlas, dokud se neodvážil zvednout a podívat se nahoru. Natsuno seděl na kraji mostu společně s drakem a o něčem se hádali. Byla to obyčejná zelená saň, jenže nechrlila oheň a neměla u sebe žádné zbraně.

,,Tohru chan, konečně.'' Zvednul se Natsuno a zamířil k němu. Tohru stále stál jako opařený na schodech. Tak on si tu povídá s drakem? Co to má být? A co to má na sobě? Košili s takto hlubokým a úžasně zdobeným výstřihem na něm ještě neviděl. Popravdě ho ani tak nezaujal vzor, ale hloubka. Omámeně se díval, jak se lehkým krokem přibližuje a šťastně ho objímá. Málem se rozbrečel, naplnil ho tak zvláštní pocit, uvědomoval si, jak je špinavý a rozcuchaný, jako by ho přejel kombajn, ale Natsuno neváhal a láskyplně ho objal. Po chvilince se odtáhnul, olíznul si palec a smyl mu z tváře jednu velkou čmouhu. A na to samé místo ho políbil. Neptal se, byl rád, že je s ním a že mu nic není.

,,Hej! Jak to, že si tu povídáte!? Pojď, dáme boj na život a na smrt!'' Zařval přes Natsuna na draka, co se spokojeně opíral o zeď a sledoval je.

,,Není třeba, jdu domů. Měj se Natsuno, ještě se ozvu.''

,,Cože?!'' Zamračil se Tohru. Chtěl se za ním rozběhnout, ale zastavil ho Natsuno. Držel ho za háček na kalhotách a nechtěl ho pustit. Zamával na draka a pravil.

,,Co blázníš? Je to přítel…'' Usmál se.

,,Ale… Ale…'' Tohru selhával hlas. To ho opravdu nechá jít? Draka?

,,Tady draci nehlídají už pár pěkných let.'' Zasmál se nahlas. ,,Pojď, půjdeme dovnitř.'' Mrknul na něj, pustil jeho kalhoty a vzal ho za ruku. Tohru trochu zklamaně přikývnul a následoval ho dovnitř. Hrad mátnul své okolí stejně jako ten Mariův na začátku hry, byl to totiž úplně obyčejný byt. Natsuno ho zavedl do koupelny, Zohru pochopil, že si má dát sprchu. Upřímně řečeno, těšil se na ní, jako malé děcko. Natsuno mu přinesl čisté oblečení, ručník a poté odešel.

,,Fuf!'' Oddechl si Tohru spokojeně. Natáhnul na sebe připravené oblečení, volné tepláky s jaksi trochu povolenou gumou. Trošku jí utáhnul a pak se postavil před zrcadlo. V tom se ozval zvuk otevíraných dveří. Podíval se do zrcadla a v jeho odraze uviděl Natsuna. Už na sobě neměl tu bílou košili s vyšíváním, ale lehce modré tričko a kraťasy, které se se svou délkou pod tričkem málem ztrácely. Přešel k němu a prsty se lehce dotknul jeho zad.

,,Tady ti zůstala malá jizva.'' Ještě po ní přejel prsty. Tohru necítil, že by ho to bolelo, spíše vnímal Natsunovy jemné prsty. Ty opustily jeho záda a do ruky se mu dostal hřeben.

,,Skloň se kousek, učešu tě.'' Tohru se otočil a opřel se o umyvadlo. Pozoroval, jak se tu a tam musel Natsuno postavit na špičky, aby na něj dosáhnul. Přišlo mu to docela roztomilé. Nečekaně mu na hlavě přistál ručník a Natsuno mu ještě jednou na hlavě udělal pořádné vrabčí hnízdo. Krátkými pohyby rukou mu je pak zase rozházel na různé strany, takže měl Tohru pocit, že je nemá příliš ulíznuté, ale zároveň mu na té hlavě moc netrčí.

,,Děkuju.'' Přitáhnul si ho za pas k sobě a políbil ho na rty. Nejprve si nebyl jistý, jestli to nebylo moc drzé, rychle na to zapomněl, když mu Natsuno věnoval jeden o hodně vášnivější. Dlouho se jejich rty od sebe nemohly odtrhnout. Tohru cítil, jak ho Natsuno tahá za tričko nad jeho boky. Pevně svíral tričko v dlaních, až ho to táhlo dolů. Jak Tohru viděl, že se Natsuno nebrání, dlaně mu sjely kousek pod jeho hýždě a sevřely. Natsuno zasténal, což byla rajská hudba pro Tohruovy uši. Dlouho neslyšel nic tak krásného. Podíval se Natsunovi pořádně do tváře. Díval se stranou, byl v rozpacích, ale nezdálo se, že by se červenal. Natáhnul se k němu, stále se dívajíc pryč, pootevřel ústa. Tohru pochopil. Jazykem mu olíznul rty a pak jím vklouznul dovnitř. Nesměle se střetávaly a líně se převalovaly, dokud to Natsuno neutnul, kvůli nedostatku dechu. Ukazováčkem si otřel rty a posunkem naznačil, aby se přesunuli.

Natsuno smyslně houpal boky. Tohru sledoval místo, kde se jejich těla spojovala, a cítil, jak ho pouhé dívání se vzrušovalo na nesnesitelnou hranici. Natsuno se nazvedával a znovu dosedával Tohru do klína. Byli jedno tělo, možná i jedna duše. Natsuno sténal, rukama se Tohru opíral o břicho.

,,Tohru chan,'' vydechl, ,,víc.'' Tohru jeho přání rád vyhověl, sám nadzvednul boky, aby mohl více přirážet. Všiml si, že Natsuno začíná být unavený, posadil se proto a rukou ho přidržel kolem pasu. Rozpálená kůže se o sebe vzájemně třela, Tohru dráždil Natsunův úd a na krku se mu snažil udělat cucflek. Jak neodbytně sál Natsunův krk, vyhecoval ho na maximum a ruku mu potřísnila bílá tekutina. Olíznul si jeden prst a udělal se do Natsuna. Natsuno ještě naposledy zhoupnul své boky, aby z něj Tohru vystoupil a lehnul si celý udýchaný na něj.

,,Tohru chan, já…'' Zarazil se. Tohru na něj pohlédnul, měl na tváři dost zvláštní výraz.

,,Já…'' Nedořekl to.

,,Já už se tě snažím probudit snad už deset minut, Tohru chan!'' Jaký šok! Nad ním se skláněla jeho sestra Aoi. Tohru se na ní smutně podíval, rozhodně neměl chuť vstávat, zachumlal se do deky a trucoval…

秒速5センチメートルロングPV

Wed, 02 May 2012 17:36:32 +0200

Když už je tu to jaro...

~ Byousoku 5 senchimetoru ~

Tak a teď mi řekněte, proč mi nejdou, do háje, vkládat videa?! >3

První máj, byl lásky čas.

Tue, 01 May 2012 11:53:44 +0200

Jedny z nejkrásnějších veršů českých lyrickoepických skladeb.

Byl pozdní večer - první máj -

večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

Tiché jsou vlny, temný vod klín,
vše lazurným se pláštěm krylo;
nad vodou se bílých skví šatů stín,
a krajina kolem šepce: "Jarmilo!"
V hlubinách vody: "Jarmilo! Jarmilo!!"

Je pozdní večer první máj -
večerní máj - je lásky čas.
Zve k lásky hrám hrdliččin hlas:
"Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!"

Máj (Karel Hynek Mácha)

That's why...

Sun, 29 Apr 2012 10:56:47 +0200

... I love Japan.

Geetacon 2012

Sat, 28 Apr 2012 15:59:00 +0200

Datum: 26. květen 2012

Čas: od 8:00 do 20:00
Pořadatel: Geeta Con
FB: ZDE
Info:

,,První ročník ústeckého festivalu scifi, fantasy a anime pod záštitou DDM Ústí nad Labem

PŘEDBĚŽNÝ PROGRAM
Retro-Indie-PC koutek:
>Audiosurf turnaj
>Minecraft přednáška
>Pokémon přednáška
>Age of Empires II turnaj
>Quake III turnaj
>Borderlands přednáška
>Volné hraní retro a indie her
>VALVe kvíz - soutěž

Fantasy sekce:
>Přednáška o klasických fantasy - LotR, Zaklínač,...
>LARP - představení, ukázka
>Kvíz na téma Harry Potter
>Fantasy čítárna
>Netradiční pohled na Eragona a Alagaesii
>LineAge

Sci-fi sekce:
>Doctor Who přednáška
>Clone Wars
>Mass Effect
>Postapo hry obecně - Fallout, Half-life
>Komiksy

Anime sekce:
>Nonstop promítání anime
>Hry s anime tématikou
>Manga čítárna
>Naruto koutek
>Výstava anime reálií

Sekce deskových her:
>Turnaj v Carcassonne
>Turnaj v Munchkinovi
>Turnaj v Tanto Cuore
>Turnaj v Osadnících z katanu
>Magic the Gathering přednáška a ukázka hry
>Volné hraní deskovek (bude jich kotel :D)
>Při dostatečném počtu turnaj v pokémon TCG

Sekce hudebních her:
>DDR - taneční podložky (turnaje i volné hraní)
>Karaoke - singstar

Ostatní:
>po celou dobu trvání bude otevřena šatna zdarma
>bufet - párky v rohlíku, toasty, buchty, ...
>čajovna pod záštitou Vysmátý žáby
>po celou dobu bude na pořádek dohlížet "Sekuriti-san"

Program, který ještě není domluvený:
>Laser sniper
>PS3 - Soul Calibur V, Tekken 6, ...

Těšíme se na Vás.''
Robert Yuuchigo Bauer a David Jendrisek - hlavní organizátoři akce

[Shiki] Last Conversation~

Wed, 25 Apr 2012 06:49:39 +0200

Hodně se mi líbí... Souhlasím s autorkou tohoto AMV, že Tooru (Tohru) a Natsuno jsou spolu roztomilí! :3 Akorát je mi trošku smutno, že spolu nestihli odejít, což je tam také, přesně na 2:02. :<

Díl III. - Tohrův den 29., neděle

Sat, 21 Apr 2012 18:02:57 +0200

Anglický název: Marmalade Sky

Fandom: Shiki

Postavy: Tohru Mutou, zmíněn Natsuno Yuuki, Masao a Megumi

Omezení: PG 13

Varování: možná trochu spoiler?

Poznámka: Jsem hodná, dám omezení na PG 13, i když... To se dočtete sami, navíc jsem to minule říkala. Další díl bude až za 14 dní, chci dodělat tu Aldárkovu práci a nutit se v presu do psaní není nic hezkého. Člověk má pak pocit, že celou kapitolu posr*l a chce jí předělat - takový mám pocit u téhle kapitoly. ._____.

Pokud tu najdete nějaké chyby nebo nesrovnalosti, napište mi to. Myšlenkama jsem mezi dvěma prácema, takže se mi to možná plete. :'D

Sluníčko intenzívně svítilo, i ve stínu bylo neobvyklé horko, paprsky rozpalovaly všechno, co se jim postavilo do cesty. Tohru stál schovaný v teplém stínu pod jabloní, stíral si pot z čela a zoufal si. Zdál se být příliš hic na to sekat trávu, zvlášť když jí musel kosit ručně, jelikož sekačka byla ještě stále mimo provoz. Sice začal brzy ráno, ale práce se takhle zdála být nekonečná a součástky, které potřeboval, slibovali na skladě až příští týden. Byly chvíle, kdy tak trochu litoval, že bydlí na vesnici. Některé rozdělané práce se kvůli tomu dost protahovaly. Občas se naskytla možnost, že mu nějaké věci přivezl otec z města, ale to se stávalo málo kdy. Jeho otec byl zaměstnaný člověk a mimo se většinou jezdilo jen na velký nákup, nebo když potřebovali něco na Ozakiho klinice. Jinak vlastně nebyl důvod, proč ves opouštět. Do místního a jediného obchodu přiváželi zboží každý den ráno, vyjma víkendu, a dopisy s balíky vozila nejbližší pošta pravidelně v pondělí a pátek.

Vítr přihnal bílé protrhané beránky, loudali se po obloze a sem tam vrhli nějaký ten stín. Stále to bylo lepší, než drátem do oka a Tohru se tak mohl alespoň na chvilinku vrátit k práci. Posečená tráva, co lehla tíhou k zemi, se rychle začala pařit horkem a voněla o to víc. Z počátku to bylo příjemné, ale později se z toho začala motat hlava a člověk se musel častěji zastavovat, aby se pořádně narovnal a nadechnul čerstvého vzduchu, který občas přivál vítr. Tohru si popotáhnul rukavice a pokračoval v činnosti. Nápřah a sek! Další stébla se ohnula k zemi a zůstala ležet. Mraky se najednou posunuly více na východ a sluníčko začalo zase pražit. Blonďáček se snažil pospíchat, aby bez pokrývky hlavy nedostal úžeh, a tak za hodinku s menšími přestávkami byla práce z poloviny hotová. Teď bylo potřeba trávu shrabat, naložit ji na kolečko a odvézt na kompost. Dal se zase do práce. Hráběmi pečlivě shrabal všechnu trávu na okraj trávníku a vidlemi ji pak svižně naházel do kolce. Bylo hotovo. Teď už se jen těšil, až si dá studenou sprchu a znovu se natáhne pohodlně k hrám, které našel při nedávném úklidu. Zmoženě vyšlápnul schody a pomalu došel do koupelny. Ještě se podíval za sebe, jestli nenatahal nějaký nepořádek do domu, a když si byl jistý, že z něj nic nespadalo, zašoupnul za sebou dveře. Co z něj však spadlo velice rychle, bylo propocené a umazané oblečení. Naházel ho všechno na hromádku k prádelnímu koši a celý natěšený se jal štelovat vodu. Nejprve byla příliš vařící, poté tekla úplně studená. Až když byl proud příjemně vlažný, vlezl pod něj. Ihned ho doslova zalil pocit blaženosti, jen stál a díval se, jak se voda z kapek opět spojuje v proud a odtéká odpadem pryč. Po paměti se natáhnul pro mýdlo a kartáč, pod sprchou je namočil a začal se mydlit. Nakonec se pořádně vydrbal kartáčem a na vlasy nanesl šampon dvakrát, poněvadž se mu zdálo, že je má stále ještě špinavé. Pořádně ze sebe spláchnul veškeré mydlinky, a potom co na vlastní kůži pocítil, že víc čistý už být nemůže, zavřel kohoutky a ještě nějakou chvilku tam jen tak stál. Znovu si vzpomněl, jak ráno odešel Natsuno jaksi ve spěchu. Nechápal to, pořád mu vrtalo hlavou, co asi mohl zorat. Vždyť se večer skvěle bavili nebo to byl jen jeho dojem? Třeba když usnul tak chrápal a Natsuno se kvůli němu nevyspal… Kdepak, to byla hloupost, kvůli něčemu takovému by se Natsuno nenaštval. Ostatně to byla škoda, chtěl mu ráno udělat romantickou snídani až do postele, když už ho nechával spát u sebe.

Po zádech mu přeběhl chladný vánek, kapičky na nahém těle ho zastudily a naběhla mu husí kůže. Svižně přes sebe přetáhnul ručník, jemně se osušil a pak si ho omotal kolem pasu. Miloval ten pocit, kdy takhle svěží vylezl z vany. Nabíjelo ho to novou energií. Letmo si usušil hlavu, jen aby se neřeklo, si vlasy učísnul všemi možnými směry, a fofrem dosušil zbytek těla. Navléknul na sebe kraťasy a bosky přešel chodbu k sobě do pokoje, kde poposunul okenici, aby dovnitř mohl čerstvý vzduch. Od rána tu nikdo nebyl a jak bylo v místnosti zabedněno, vzduch se ohřál a ztěžknul, takže se v něm špatně dýchalo. Než se prostor vyvětral, vytáhnul playstation ze skříňky, co byla pod televizí a natáhnul ho až k posteli, aby se o ni mohl potom opřít a nemusel se hrbit kousek od obrazovky. Z poličky vyndal ještě ovladač a obal s CD. Některé kabely už byly zapojené, zapnul přístroj do zásuvky, ovladač do první zdířky, vybral jedno cédéčko, které opatrně utřel do kraťasů a teprve potom ho vložil do mechaniky. Už zbývalo jen zapnout televizi a mohl se do toho dát. Na ovladači našteloval příslušný kanál, okno kousek přivřel, aby do místnosti nevlétla nějaká havěť, pohodlně se opřel o rám postele a mohl hrát. Hra se pozvolna načítala a Tohru se zatím vrátil k předchozím úvahám.

Blonďáček si moc dobře nevzpomínal, v kolik hodin šli vlastně spát. Poprvé se probudil s hlavou stále položenou u Natsuna. Ten se stále díval na hvězdy, poslední rachejtle vyprskali ještě než Tohru zavřel oko. Věděl, že jak si lehne, tak usne, protože byl o prázdninách vždycky hodně zaúkolovaný, ale v momentě, kdy na něj Natsuno nadrobil rýži, už se od něj nechtěl ani hnout. Pozoroval, jak se jiskřičky odrážely Natsunovi v očích, měnily se a zase mizely a tak zabral. Vůbec netušil, jak dlouho byl mimo. Dost dobře si ale pamatoval, jak ho Natsuno vzbudil. Skláněl se nad ním a hřbetem ruky ho hladil po tváři. Všiml si, že ho nejspíše vzbudil, ale nepřestal. Prsty mu lehce odstrčil vlasy z obličeje.

,,Pojď si lehnout." šeptal. Musel se usmívat, přišlo mu to na Natsuna příliš sladké. Fialovovlásek vypadal, že si to uvědomoval, ale bylo mu to jedno, a když se narovnal Tohru pochopil, že se má zvednout. Jakmile zdvihnul hlavu, Natsuno se zvolna postavil, vzal prázdný talíř od noční svačinky a odešel s ním do kuchyně, kde ho s klapnutím postavil do dřezu. Tohru si promnul krk, který mu za tu dobu co ležel u Natsuna, docela ztuhnul. Měl totiž strach, že kdyby se byl pohnul, buď by spadl, nebo by ho Natsuno shodil, protože by se hodně vrtěl, jelikož podlaha byla tvrdá. Párkrát mu v něm zakřupalo, otočil hlavu na jednu stranu, na druhou, a když si byl jistý, že už je to v pořádku, podíval se za sebe do kuchyně, jenže Natsuno už tam nebyl. Otočil se zpátky, protáhnul si nohy a také se zvednul. Pouklízel věci, které předtím potřebovali na ohňostroj, vyprskanou pyrotechniku naházel do předem připraveného kyblíčku s vodou a nechal ho stát venku na zemi. Pořádně za sebou zabouchnul dveře na verandu, aby se k nim náhodou nikdo nedostal, i když to bylo nepravděpodobné a loudavým krokem došel před dveře koupelny, aby zjistil, že se za nimi svítí. Natsuno byl rychlejší a tak přešel do pokoje, aby urovnal futon, který vytáhnul už ráno a pak na něj zapomněl. Zhasnul, otevřel okno, ztěžka dopadl na rozestlanou deku a koukal se ven. Nebe bylo vymetené, černé a leskly se na něm hvězdy. Bylo jich tolik, až to vyráželo dech. Proto miloval vesnici, proto miloval Sotobu. Vzduch a příroda tu byla tak čistá, v noci bylo vidět nespočet hvězd a všude byl klid.

,,Budeš spát tady?'' Ze tmy se vynořila silueta chlapecké postavy, bílé tričko jakoby se samo pohybovalo ve tmě, jak nebyl zbytek těla vidět. Zastavila se uprostřed dveří, stála opřená o futra a čekala. Tohru to nepříjemně vytrhlo z myšlenek, pomalu usínal a docela se Natsuna leknul.

,,Ah, můžeš si lehnout na postel.'' Pronesl ospale, nadzvednul se, aby se mohl přikrýt dekou, na které ležel a pohodlně si ustlal. Lehnul si tak, aby viděl ven, čímž zároveň viděl na Natsuna. Seděl na posteli, držel se za kolena a pozoroval tu krásu. Ať se Tohru snažil sebevíc, nemohl být už déle vzhůru, i když si moc přál, aby se na něj mohl ještě moment dívat…

Nemohl se na hru vůbec soustředit, každý důležitý boj prohrál nebo boural, do čeho neměl. Nedokázal se soustředit na panáčky na obrazovce, nebavilo ho to, myšlenkami byl stále u Natsuna. Mávl nad hrami rukou, všechno zase vypnul a odešel nejdříve do kuchyně. Zbylo tu ve dřezu pár talířů a hrníčků od snídaně, rozhodl se je tedy umýt. Při uklízení se dobře přemýšlelo, nepotřeboval se na to tolik soustředit, jako na hraní, kde musel plnit různé úkoly, na které potřeboval pořádně používat mozek. Mytí nádobí šlo skoro samo, vzal talíř, namočil ho, umyl ho houbičkou se saponátem a zase ho opláchnul, všechno dělal mechanicky. Ještě všechno umyté nádobí utřel, aby si nikdo nestěžoval, že na něm zaschnuly kapky vody, uklidil ho do kredence. Stál opřený o linku a vybavoval si, jak tu ráno vařil, Natsuno k němu přišel za zadu, bradou se opřel o jeho rameno a nakouknul mu přes něj. Nebyl si jistý, ale měl pocit, že měl ruce lehce položené na jeho bocích. Proklínal svou neschopnost pamatovat si důležité detaily. Raději se přesunul do obýváku, ve snaze najít si nějakou práci. Rozhlédl se po něm, ale všude bylo uklizeno. Od včerejška v obýváku vlastně nebyl, nic tam nepotřeboval, takže tam zůstalo uklizeno. Skoro. Posadil se do křesla, načež si všimnul bílého trička přehozeného přes opěradlo na druhé straně gauče. Stoupnul si, prošel malými kroky kolem stolu a posadil se kousek od něj. Poznával ho, bylo jeho, ale vlastně jeho nebylo. Když u nich Natsuno spal, občas mu půjčoval tohle své obyčejné tričko, aby se měl do čeho převléct na spaní. Pravda byla, že si ho půjčil málo kdy, a i když ho Tohru přesvědčoval, že je to v pohodě, ochotně ho na sebe vzal jen párkrát. Opatrně ho vzal do ruky, jako by to byl poklad, roztáhl ho a pořádně s ním klepnul, aby se trošku srovnalo a on ho mohl poskládat. Jakmile s ním ale zaklepal, náhle ucítil Natsunovu vůni. Stačilo, aby se v něm jednou vyspal a vonělo úplně jako on.

,,Sakra…'' Začínalo být těžké, se udržet. Už to nemohl dál vydržet, zabořil obličej do trička a pomalu co nejpomaleji se nadechoval. Nechápal, co s ním udělalo jedno tričko, momentálně nošené Natsunem. Ztrácel se ve vlastních myšlenkách, které znásilňovaly jeho nejlepšího přítele a zároveň někde hodně hluboko chtěly urovnat ten kus oblečení, co se tu ještě před chvílí jen tak válel. Tohru se s posledními kousky sebeovládání pokoušel uklidnit, ale nešlo to. Znovu si vybavil Natsunův obličej, když ho budil a teplo jeho těla, když za ním ráno stál. Bylo toho moc, potřeboval se těchhle úvah zbavit, uvolnit se. Prsty ruky se přes látku šortek nepatrně dotknul penisu. Přejel jimi nahoru a dolů, představil si Natsunovy ruce jak se ho dotýkají, vzrušovalo ho to, jenže zároveň si přišel strašně, dělat si dobře a myslet při tom na kamaráda. Nedalo se to ale zvládat, držel to v sobě příliš dlouho. Občas pochyboval, jestli to nebylo tím, že se viděli skoro každý den, ale nakonec pochopil, že na Natsuna myslí dvacet čtyři hodin denně, i když to dobře maskoval a kromě Masaa, který jenom tušil, nikdo jiný neměl ani zdání. Přál si, aby Natsuno cítil, co k němu cítí on a když ho večer a ráno takhle pokoušel, spadl do toho úplně.

Ruka mu zbloudila za gumu trenek a znovu se dotkla rostoucího vzrušení. Celou dlaní uchopil penis u kořene a přejel jí až nahoru. Pak změnil směr, sjel jí zase dolů, než pohyb úplně zautomatizoval. V druhé ruce stále držel Natsunovo tričko na spaní. Nechtěl ho použít, ale nemohl si pomoct, znovu nasál jeho vůni. Tělo mu sálalo teplem, tep se mu postupně zvyšoval, začínalo se mu obtížněji dýchat. Sevřel svůj úd pevněji a zároveň přidal na tempu. Pojednou pohyb zkrátil a podráždil také trochu špičku penisu. Netrvalo to dlouho, zašimralo mu v podbřišku, křečovitě stisknul tričko a napětí z něj konečně opadlo, zase si připadal volný. Zadýchaně se podíval na ruku od semene, hřbetem ji opřel o nohu, aby nic nezašpinil, zaklonil hlavu a se pokusil pořádně nabrat dech.

,,Natsuno,'' kousnul se do rtu. Neměl tušení, co udělá příště, až se s Natsunem uvidí, pokud ho bude vůbec chtít vidět. Bude ho chtít vidět, ale ne hned zítra. Cítil se zahanben, nebude se mu moc podívat do očí. Sklesle se vypravil do koupelny, kde ze sebe smyl poslední známky jeho předchozího vzrušení. Nakonec se rozhodl dát to tričko do koše mezi špinavé prádlo na vyprání. Určitě by ho to svádělo. Vlastně se divil, že na to tričko nepřišel dřív. Dosel se do fáze, kdy mu představy jak s Natsunem společně vaří, tou si nebo hrají hry, prostě nestačily. Zoufale toužil se o Natsuna více starat, více se o něj zajímat, chtěl, aby byl co nejvíce s ním. Věděl, že nemá moc kamarádů, vlastně byl jeho jediný přítel, ale byla tu Megumi. Bůh ví, co všechno viděla, co všechno vyšmejdila za ty dny, co postávala Natsunovi před oknem. Měl ohledně toho zvláštní pocit, přiznával, že je tu někde další, kdo chce Natsuna pro sebe. Ale byl poměrně v klidu, dívky jako byly Megumi neměly u Natsuna žádnou šanci. Jenže i když to věděla, stále ho dál pozorovala a platonicky prohlubovala svůj vztah k Yuukimu. Takové platonické lásky většinou vedou k neštěstí, zamyslel se Tohru…

Gympl! Party HARD!

Fri, 20 Apr 2012 07:25:46 +0200

Gympl má dnes poslední zvonění... Drobné jsem měla, takže jsem neskončila tak strašně. Stejně jsem se ale musela jít převléct, v mokrém tričku a s mokrou polovinou hlavy se mi do školy fakt nechce. Doufám, že až půjdu znovu na vlak, co mi jede za hodinu, že už tam nikdo nebude, nerada bych se znovu vracela... Něco mi ale říká, že takové štěstí mít nebudu, nevím totiž, jak mají poslední zvonění u nás. :D

Pozor na mandarinky... A podobné ovoce.

Wed, 18 Apr 2012 16:18:30 +0200

Vidíte? Jeden nikdy neví, kam dává prsty. :D

[UtaPri] Dobré ráno, Česko!

Mon, 16 Apr 2012 06:54:39 +0200

No jo, Tokiya, takový narcisek... Jestli chcete nejlepší obrázek, tak musíte úplně na konec, na toho, kdo vstává úplně jako poslední a to je, jak jinak, Ren. :D

[Shiki] Největší roztomilost. :3

Sat, 14 Apr 2012 13:39:59 +0200

A ne? ^^

[Shiki] Všechno končí...

Thu, 12 Apr 2012 17:51:49 +0200

Nejsmutnější obrázek za poslední dva měsíce. Vlastně Shiki bylo jedno ze dvou nejsmutnějších anime, co jsem v poslední době viděla. Nesnáším, když autoři vyvraždí skoro všechny postavy a dva nejhorší živly nechají utéct... Vůbec, jak může někoho bavit nechávat u anime takhle otevřený konec? To by se z toho jeden zvencnul! :D

Počasí na pendrek.

Wed, 11 Apr 2012 16:58:23 +0200

Chtěla bych nic nedělat, vykašlat se na celou školu, celé učení, celou práci a brigádu. Chtěla bych jen tak sedět, popíjet malinový čaj, lámat čokoládu a číst si yaoi mangu Gauron/Sousuke, co vlastní Kagami. Alespoň že mi po dvou letech zase kvetou lilie, venku začínají kvést sakury, jen to počasí to zase hyzdí... Nesnáším jaro.

Webnode aneb výpomoc s recenzemi

Tue, 10 Apr 2012 16:16:50 +0200

Hola, smráďata!

Recenze k anime... Pro mě dost důležitá záležitost. Jednak mi připomínají, jaké anime jsem viděla a jednak mi připomínají o co v nich vůbec šlo. Ach ta moje pamět. *sigh* Rozhodla jsem se tedy vytvořit důstojnější místo pro důležitou spoilerovou tvorbu, jelikož se jí chci plně věnovat, poopravit bludy, které jsem kdysi napsala a dokoukat cca. přes 70 anime, které mě čekají. Navíc si myslím, že Webnode dodá recenzím nádech profesionálnosti, kterou na Blog.cz dost postrádám. （￣ー￣）ニヤリ

~ Rien chan recenze ~

P. S. - práce by se měly rozběhnout během SO/NE, podle toho, jak budu mít čas ve škole nebo na brigádě ('-'*) フフ

P. P. S. - sem na blog už recenze přidávat nebudu, nesmažu je, ale přesměruju Vás rovnou na Webnode ^^