Žánr: úvaha
Poznámka:
Původně jsem to sem nechtěla dávat v souvislosti s tématem týdne ''Moje vlast'', ale pak mi přišlo líto, že jsem na tohle téma ještě nic nesesmolila (a o víkendu bych to nestihla, protože jsem pryč).
Úvaha proto, že nám byla zadána na hodině slohu, jako pololetní písemná práce. Bohužel jsem si s touhle úvahou nepotřásla rukou, možná to také bylo ''úžasným'' výběrem témat, takže to podle toho vypadá. Strávila jsem nad tím 14 dní, nechuť převažovala nad ochotou něco napsat, takže tohle je konečné stádium, už se k tomu nehodlám extra vracet. Pokud máte nějaké nápady, námitky, cokoliv, kritika je vítána. :)
P. S. - délka úvahy byla omezena na jednu stránku A4 a i tak jsem musela psát blešky. :D
Český národ je specifický tím, že je to pivní národ, ale také národ nechvalně proslulých pražských taxikářů. Bohužel, negativa převládají nad zálibou ve zlatavém moku. Ovšem neříkám, že český národ je ten špatný a ještě několikrát horší, ostatní národy a státy mají také své mouchy, jenže český člověk má něco navíc, svou lidově takzvanou "vyčůranost''.
Začněme třeba u sportovních fanoušků. Ať to bylo Nagano 1998, ať jsme prohrávali nebo vyhrávali, věrnost českých fanoušků se měnila jako počasí v závislosti na výherních číslech. Vyhrávali jsme? Češi byli největší fanoušci. Prohrávali jsme? Dobře jim tak, nic neumí a předchozí sláva a úspěchy jsou náhle zasunuty do nejhlubšího šuplíku lidské mysli, na který si jen tak nevzpomeneme. Byli bychom ale schopni předhodit svou hrdost nepříteli a jít skákat na protější stranu?
Další českou specialitou je házení viny na druhé. "Čecháčkovi'' je jedno, jestli za to můžete Vy, Váš kolega nebo svatá panenka, máslo na hlavě budete mít vždy Vy. Ne nadarmo se říká "mlčeti zlato''. Jenže je to chyba. Zrovna náš národ má spoustu věcí, které by mohl vyprávět, ale on nechce.
Další českou vadou na kráse, a to doslova, je do očí bijící kombinace sandálů a ponožek, nejlépe těch vysokých. Snad nikde jinde takové spojení nenajdete. Česká povaha je celkově uzavřená změnám a novým nápadům. Všechny myšlenky sice nejsou tak úžasné a originální, ale pokud české oko spatří něco pestrého, něco, co vybočuje z davu, automaticky je to špatné. Už pan Werich říkal, že šaty dělají člověka, ale pouze z jeho jedné stránky. Druhou stránku naší osobnosti tvoří hlavně charakter, což si uvědomí jen málo z nás. Možná je to tím, že v minulosti bylo změn víc než dost, avšak nepřišlo by na zmar zamyslet se nad slovy kapitána Nema:
"Nesuďte to, co neznáte.''
Suma sumárum, na každého jednou dojde dřív či později a nás to čeká zajisté také. Není radno čekat na změnu, ale jít jí naproti. Zdalipak v sobě někdo najde odvahu postavit se ke "svému problému" čelem. Navíc mi mysl stále tíží otázka, podle čeho nás Heydrich označil za "smějící se bestie'', jestli viděl naší sílu, zlaté české ručičky, "švejkovství'' nebo ležérnost…
Jen by mě zajímalo, kolik národů do detailu zná každý, kdo tyhle klišoidní věci stále dokola říká a píše. Kolik jich zná, aby to doopravdy dle pravdy a objektivně mohl posoudit a kolik jich se jenom dívá na americký filmy a zbožně vzhlíží k americe nebo anglii.